Srnec loňského léta

 

            Mraky plné deště vítr už rozfoukal do dálky.Jen tu a tam po nich zbylo pár kaluží,a mlžný opar,který paprsky slunce pomalu rozpouštěly do svěžího vzduch letního dne.

                Klidně kráčím polní cestou,a na chvíli zas zanechávám za sebou všechny starosti všedních dní.Odbočuji přes travnatou mez do ještě nezralého pole pšenice oddělujícího úzkým pruhem les od oné polní komunikace.Opatrně brouzdám šustícím obilím k posedu,který je umístěn ve větvích mohutného habru.

                Některé srny už vstaly ze svého úkrytu,a paství se na šťavnatých klasech.Mého příchodu si nevšimly. Tak už mohu v klidu pozorovat,jak se postupně v různých částech obilného lánu vynořují další členové zdejšího srnčího společenstva.Pěkný šesterák ve středních letech doprovázený mladinkým špičáčkem zatím kraluje svému území,a spokojeně se popásá na travnaté mezi při okraji obilného pole.

                Pozorně sleduji okolí prověřujíc každý nový pohyb.V dáli mne upoutal neznámý srnec,který se k nám pomalu,ale jistě přibližuje.Začínám již rozeznávat silné paroží našeho nového hosta.“Domácí pán“zbysřil a neklidně si zdálky prohlíží onoho vetřelce.Oba teď stojí proti sobě jako z kamene vytesaní.To ale trvá jen několik vteřin.Pak následuje bleskový obrat příchozího srnce.Domácí pán ho žene,co mu síly stačí.Chvíli je slyšet praskot větví pod srnčími běhy,který utichá se zvyšující se vzdáleností obou soků.

                Opět nad krajem zavládl klid letního večera.Kosák zas pobíhá pod posedem tu a tam šustíc uschlými loňskými lístky.Poslouchám zvuky života kolem sebe,a rozeznávám mezi nimi rychle se přibližující kroky z lesa.Za chvíli je „pan domácí“přímo za mnou,a skrze větve pozoruje okolí.Snad ani nedýchá,jen si připravuji fotoaparát,a čekám,až se ukáže.Slyším jeho rychlý dech jakoby přímo za zády.Trvá to nekonečně dlouho,než se vydýchá a uklidní.Pak pomalými krůčky ještě kryt větvemi stromů obchází mé stanoviště.“Mám dobrý vítr,a tak nesmím udělat chybu“-říkám si,abych ho nezradil.Už vystrkuje hlavu a uždibuje šťavnaté lístky.Nedočkavě mačkám první snímek.Pomalu se posunuje ven.Já na nic nečekám a cvakám jeden snímek za druhým.Srnec jistí na všechny strany,a pak rozvážným krokem vítěze odchází.

                Já jen tiše sedím a vstřebávám nový zážitek.Přemýšlím jako vždy po fotolovu,zdali na snímku bude přesvědčivě zaznamenáno to,co jsem právě prožil.

 

 

© Michal Hrnčíř